Pojem umělá inteligence vznikl pravděpodobně již před několika stovkami let. Moderní pojetí umělé inteligence se však začalo utvářet zhruba v polovině 20. století s vynálezem prvních počítačů. Od té doby význam umělé inteligence roste a zejména v poslední době proniká do stále většího množství oblastí. Paradoxem umělé inteligence však je, že stále neexistuje její ustálená a všeobecně uznávaná definice (a je možné, že nikdy existovat nebude). Je to dáno především tím, že se jedná o širokou a poměrně vágně ohraničenou oblast, která se navíc neustále vyvíjí. Pokud přece jen budeme trvat na nějakém uchopení pojmu, můžeme si pomoci jeho rozložením na dvě slova – umělá a inteligence.

Umělým se v tomto případě rozumí něco, co se nevyskytuje přirozeně v přírodě a je vytvořeno uměle člověkem, strojem, nebo dokonce mimozemskou civilizací.

Inteligencí rozumíme převážně schopnost řešení problémů, uvažování, schopnost učit se a přizpůsobit se novému prostředí.

Zatímco v definici „umělého“ panuje víceméně shoda, problém nastává u definice inteligence a inteligentního chování. Pro některé odborníky je pro splnění definice dostačující, aby inteligentní entita byla schopna řešit netriviální, ale jasně ohraničené problémy jednoduchými metodami (například hraní piškvorek prohledáváním stavového prostoru). Pro jiné je nutnou podmínkou inteligentního chování i přítomnost vědomí a uvědomění si sebe sama. Vzhledem k tomu, že vědomí je zatím ve známém světě přiznáváno pouze lidem, spokojíme se s volnějším pojetím inteligence, kterou můžeme přisoudit i současným technologiím.

Abychom si utvořili konkrétní představu, uveďme příklady technologií, které můžeme zařadit mezi příklady umělé inteligence:

• Algoritmus protivníka ve hře – chování protivníka například v šachu nebo v počítačové hře je často řízeno složitými algoritmy. Takový algoritmus se snaží napodobit chování protihráče a zvítězit, proto ho můžeme nazvat umělou inteligencí.
• Vyhledávač Google – hlavní úlohou internetového vyhledávače je řazení webových stránek podle relevance vůči zadanému dotazu. K tomu je potřeba porozumět významu dotazu i dokumentu, což je natolik složitá úloha, že se dá algoritmus řazení výsledků považovat za umělou inteligenci.
• Robotický vysavač – vysavač musí používat metody umělé inteligence k orientaci v prostoru a k plánování své trasy, aby byl schopný poklidit celý prostor co nejefektivnějším způsobem. Zároveň je důležitá schopnost přizpůsobit se změně prostředí, pokud například dojde k přemístění nábytku nebo když dítě během vysávání vysavač posune.
• Řazení příspěvků na Facebooku – pro výběr a řazení příspěvků zobrazených uživateli se používají složité algoritmy umělé inteligence, které se snaží odhadnou zájmy a osobnost uživatele.

Co není umělá inteligence

Hranice mezi tím, co je a není umělá inteligence, je někdy velmi tenká. Pro lepší porozumění bude vhodné uvést i příklady technologií, které podle většinového názoru odborníků mezi umělou inteligenci neřadíme. Ne všechny složité technologie totiž nutně s umělou inteligencí souvisejí:

• Tabulka v databázi – jedná se pouze o strukturovaně uložená data a nejde tedy o umělou inteligenci. Data v tabulce však často slouží jako vstupy pro trénování systémů umělé inteligence. Databázové systémy navíc mohou využívat prvky umělé inteligence například pro vyhledávání.
• Internet – jde o celosvětovou počítačovou síť, do které je zapojena spousta služeb, využívajících umělou inteligenci (např. internetové vyhledávače). Samotný internet ale nemá s umělou inteligencí nic společného.
• Bitcoin/blockchain – Bitcoin je kryptoměna, která využívá pro uložení informací o transakcích technologii blockchain. S umělou inteligencí nijak nesouvisí.
• Určení zeměpisné šířky a délky pomocí GPS – GPS je systém družic pro určení přesné polohy na Zemi. Sám o sobě umělou inteligenci nevyužívá. Navigační nástroje jako jsou aplikace Waze nebo Garmin, které na základě polohy dokáží plánovat trasu a navigovat, však za umělou inteligenci považujeme.
• Výpočet největšího společného dělitele – pro nalezení největšího společného dělitele dvou celých čísel používáme pevně daný postup. Ten je v čase neměnný a vždy vrátí pro stejné zadání stejný výsledek. Takové algoritmy za umělou inteligenci většinou nepovažujeme.

Slabá a silná (obecná) umělá inteligence

Navzdory absenci jednoznačné a všeobjímající definici umělé inteligence jako takové existuje obecně uznávaná shoda k rozlišení dvou úrovní umělé inteligence; a to na slabou (anglicky artificial narrow intelligence) a silnou (anglicky artificial general intelligence).

Slabá umělá inteligence vždy řeší jeden konkrétní problém a neumí se adaptovat na nové problémy. Příkladem může být hraní šachu, řízení auta nebo automatické doporučování seriálů na Netflixu. Všechny existující technologie umělé inteligence současnosti jsou příklady slabé umělé inteligence.

Silná (obecná) umělá inteligence umí hypoteticky cokoliv, co dokáže člověk, nebo dokonce více. Je univerzální a má schopnost se adaptovat na řešení úplně nových problémů. Obecnou umělou inteligenci zatím vytvořit neumíme a ani s jistotou nevíme, jestli se to někdy podaří. Ukázky obecné umělé inteligence tedy známe jen ze Sci-Fi popkultury. Patří mezi ně například postava Terminátora ze stejnojmenného filmu, Holly ze seriálu Červený trpaslík nebo počítač HAL 9000 z románu Arthura C. Clarka 2001: vesmírná odysea.

V následujících kapitolách se budeme věnovat převážně slabé umělé inteligenci, ale zmíníme i některé aspekty hypotetického dosažení úrovně obecné umělé inteligence.